Město Irkutsk

Město Irkutsk – rusky Иркyтск

Osada v místech, kde se dnešní město Irkutsk nachází, byla založena již v roce 1661. Status města však získala až o 25 let později. Časový posun v jednom z největších sibiřských měst představuje oproti našemu středoevropskému času plus sedm hodin. Počet obyvatel se neustále vyvíjí, ale v posledních letech spíše klesal (250 tis. v r.1939; 366 tis. v r. 1959; 626,1 tis. v r. 1989; 592,4 tis. v r. 1999). Průměrné teploty během roku jsou důkazem silně kontinentálního klimatu (leden –21°C, duben +1°C, červenec +17°C, říjen 0°C).

Irkutsk

Původně se předpokládalo, že vlaková trať projde městem z Amurské ulice nebo po břehu řeky Ušakovky. Perspektivní variantou byla také Kajskaja hora naproti Irkutskému mostu za chatou Birjulja. Předností posledního návrhu byla možnost vést další trasy údolím řeky Olchy bez nutnosti stavby tunelu a ochranného náspu pro úsek přístav Bajkal – Kultuk. Nicméně po dlouhých debatách městská rada našla místo pro nádraží a komplex opravárenských dílen v prostoru při úpatí Lazkovského předměstí. Při realizaci staveb a železničních prací se na místě výstavby nádraží a depa objevily archeologické pozůstatky z doby bronzové. Bohužel, tomuto nálezu se tenkrát přikládal malý význam a větší část nalezených věcí byla rozkradena dělníky a inženýry.

Erb Irkutské oblasti

V roce 1642 ve znaku města zobrazovali babra (dřívější název pro ussurijského tygra) se sobolem v tlamě. Pečeť s tímto výjevem, který následně přešel do tištěné podoby, se objevila na celnici v Jakutsku. Po roce 1680 se tato pečeť těšila velkému uznání a 18. února 1690 byl Irkutsk obdarován erbem a pečetí s tímto vyobrazením. Erb představoval babra běžícího v zelené trávě se sobolem v tlamě. V roce 1857 na úřadě odhlasovali opravy erbu. V důsledku chyby bylo málo známé slovo babr zaměněno za známější slovo bobr. A tak se stalo, že na štítě se objevil prapodivný bobr s kočkovitou hlavou, blanitými tlapami, silným ocasem a sobolem v tlamě. Stříbrný štít lemovaný zlatými dubovými listy se stuhou azurové barvy ukončovala carská koruna. Za sovětské vlády byla odebrána vyzdobená vnější část erbu – koruna a dubové listy . V této podobě se erb dochoval do našich dnů.

Stanice Innokenťjevskaja (Irkutsk II)

Na místě dnešní stanice stála na konci XIX. století poustevna s dřevěným kostelem. Během výstavby sibiřské železniční tratě bylo rozhodnuto umístit železniční stanici se všemi službami a osadou Innokenťjevskij právě vedle poustevny. 27. července 1898 právě sem přijel první železniční vlak.V roce 1901 bylo v osadě kolem jednoho tisíce lidí, ale již za další čtyři roky vzrostl počet obyvatel na více než 5 tisíc. Na druhé straně cesty spontánně vznikla osada nazývaná Přístav Arturom, později Novo- Innokenťjevskij (Novo Lenino).