Jezero Bajkal

je v jižní části Východní Sibiře, je jedinečným výtvorem přírody. Jeho stáří se odhaduje na více jak 26 milionů let a za tuto dobu se v citlivém ekosystému vyvinulo mnoho druhů rostlin a živočichů, které nenajdeme nikde jinde na světě. Jezero Bajkal se rozkládá v Burjatské republice a v Irkutské oblasti v nadmořské výšce 456 m.n.m.. Je to po Kaspickém moři druhé největší jezero v Rusku a nejhlubší na Zemi. Bajkal je obklopený horskými hřbety vysokými až 2 500 m. Je 636 km dlouhé a 27 až 79,4 km široké s maximální hloubkou 1 637 m. V Bajkalu je soustředěna 1/5 světových zásob povrchové sladké vody.

Jezero Bajkal

Je nejizolovanějším jezerem na světě. Proto se zde mohl bez zásahu cizích vlivů po miliony let vyvíjet vyvážený a přitom mnohotvárný život.

Ze savců je nejznámější něrpa – tuleň bajkalský, v současné době kriticky ohrožený nezákonným lovem.
Na jezeře Bajkal je 27 ostrovů. Největší je ostrov Olchon (730 km²) a Velký Uškanij (9,4 km²). Poloostrov Svatý nos.
Do Bajkalu ústí 336 řek a říček, z nichž největší jsou Selenga, Barguzin, Horní Angara, Turka a Sněžnaja. Odtéká z něj pouze jedna řeka Angara (Dolní Angara), která ústí do Jeniseje.

Teplota vody na povrchu je v srpnu na odkryté části 9 až 12 °C a u břehu někdy až 20 °C. Bajkal zamrzá na severu kolem 5. ledna a na jihu kolem 15. ledna. Rozmrzá na severu kolem15. května a na jihu kolem 15. června. Tloušťka ledu je 70 až 115 cm.
Na pobřeží jezera Bajkal leží města Sljudjanka, Bajkalsk a Babuškin, Bajkal, Tanchoj, Vydrino, Usť-Barguzin, Nižněangarsk, Severobajkalsk, Chužir, Listvjanka, Velké Koty.